Tento den měl být speciální. Poprvé v této dovolené jsme měli dosáhnout severního pobřeží baltských zemí a podívat se na vodu Finského zálivu, jehož vody omývají nejen Tallinn (náš cíl už zítra), ale také Helsinki a Petrohrad.
Objeli jsme tedy obrovské jezero Peipsi, které je současně hranicí mezi Estonskem na západě a Ruskem na východě a mířili dál na sever. Při řízení nás zaujal v dálce se tyčící klášter Pühtitsa. Bylo brzy ráno, takže jsme měli dost času, abychom si jej pořádně prohlédli.
Místo abychom se pak vydali na západ, nejdříve jsme po hlavní silnici E20 (v Estonsku nemají prakticky žádné dálnice) vydali do Narvy. To je nejvýchodnější město, které leží na hranicích s Ruskem a tomu také odpovídá jeho obyvatelstvo. Ve městě žije 95 % obyvatel ruské národnosti. A pokud se vydáte kamkoliv do obchodu, můžete počítat s tím, že na vás nejprve promluví ruštinou. Zvlášť s našimi slovanskými rysy. Estonština je tu až na druhém místě. Procházka po Narvě tak je opravdu zajímavým zážitkem.
Samotná státní hranice působí jako nedobytná pevnost s velkými ploty. Na celnici se tu stojí fronta se semafory, na kterých se jednou za několik minut rozsvítí zelená. Potom cestující už čeká pouze nekonečné čekání a prohledávání jejich vozidel od střechy až po podvozek. Ta opravdová pevnost stojí ale hned vedle. Hrad Hermann se vypíná na obou březích řeky, která slouží jako přirozený předěl mezi oběma zeměmi. A na jeho zdech jsou ještě dnes patrné stopy dělostřelby.
Slibovaný vodopád Valaste jsme sice našli, ale jeho voda padala kdesi dole pod námi, takže jsme se rozhodli jej vynechat. Byli jsme tedy rádi, že jsme se o chvilku dříve mohli procházet pod stromovými klenbami v Oru Parku. Z jednoho místa jsme měli i krásný výhled na moře, které vypadalo hodně rozbouřené.
Poslední zastávkou dnešního dne byla zřícenina hradu Toolse, kterou prakticky omývá moře. Procházka kolem by byla podařená, kdyby nás zrovna nezastihl pach pobřeží po odlivu.
V kolečkách našeho Nissan Note jsme po dosažení městečka Rakvere měli skoro 300 kilometrů, takže jsme byli rádi, že jsme konečně zastavili na parkovišti u hotelu Wesenbergh.