K ovládání pavouka je třeba několik lidí
Nantes jsou město s velkým vztahem k modernímu umění. Je to vidět na každém kroku. Největším lákadlem pro nás ale byla fantaskní stvoření, která jako by vystoupila z děl Julese Verna. Právě tento slavný spisovatel se zde narodil a právě částečně jako pocta vznikl projekt Les Machines de L’ile.
Den v Nantes tedy nemůžete začít lépe než návštěvou bývalé loděnice (kousek od ní je parkovací dům, kde v pohodě auto odložíte). Muzeum otevíralo až v 10 hodin, takže jsme mohli věnovat půlhodinku zkoumání okolí. Především jsme si mohli ze všech stran prohlédnout obřího mechanického slona. Zatím bylo sice slyšet jen šustění hydrauliky, ale už brzy se měl (i s námi na palubě) dát do pohybu.
To už se ale otevírají dveře do muzea, kde vás čeká pohyblivá housenka, dlouhonohý pavouk i bájný pterodaktyl. Všechno rozpohybované a připravené k ovládání několika piloty. Každý má na starosti některou z končetin. Dozvěděli jsme se všechno také o plánovaném Heronově stromu – obrovském projektu, který zde vznikne v následujících letech. A určitě bude důvodem se sem ještě jednou podívat!
Prohlídka muzea trvá téměř hodinu, ale to už musíme vyběhnout a spěchat k nástupišti. Za chvíli nám totiž odjíždí jedinečný dopravní prostředek. Povezeme se totiž na zádech obrovského slona. Po nástupu zjišťujeme, že si můžete užívat jízdu buď uvnitř v salonku nebo vyšplhat po točitých schodech nahoru a koukat z výšky téměř 11 metrů kolem sebe.
Výhled ze slona je majestátní
Jakmile se slon dává do pohybu, zjišťujeme, že tolik manipulantů nepotřebuje. Stačí mu jeden řidič. Sice nevyniká rychlostí (při váze téměř 50 tun to ani není možné), ale o to více času máte na jeho zádech k vychutnávání a kochání se. Za jízdy slon navíc houpe chobotem, ze kterého na kolemjdoucí šplíchá příjemný vodní poprašek.
Půlhodinová cesta je u konce dřív, než se nadějete. Zastavili jsme u obřího kolotoče, který je ten den bohužel mimo provoz a vydali se do centra. Už na krátké pěší cestě si pro nás Nantes přichystalo hned na úvod překvapení. Na louce se tam nachází tábor pro uprchlíky. Vše ale probíhá v klidu a žádné výtržnosti jsme nezaznamenali. Hned za jejich zády se nachází krásné centrum města se spoustou historických budov, kterým vévodí starodávné nákupní centrum Passage Pommeraye a také katedrála svatého Petra a Pavla (z roku 1891).
Výhled z jeskyně Grotte des Korrigans
Pak už nasedáme zpět do auta a míříme do zálivu Pouliguen, kde se na pobřeží stejnojmenného města nachází jeskyně Grotte des Korrigans. Krásný výhled na moře i procházka po pobřeží nás uvítá zpět u moře. O kousek dál stojí v Batz-sur-Mer zbytek vyhořelé stavby Notre-Dame-du-Mûrier. Dovnitř se bohužel nepodíváte, ale můžete se pokochat zvenčí. Nedaleko se nachází také Oceárium Le Croisic, které jsme ale nakonec vynechali.
Už se ale vracíme zpět na rychlou silnici směr Vannes a dále na Auray. Tam už se nachází náš hotel, ale ještě předtím nás čeká pohodová procházka podél řeky Auray k pohřebišti lodí. Místo se zajímavou atmosférou končí náš den.
