Klaipéda. Zdánlivě obyčejné přístavní město na severu Litvy. Jenže ve skutečnosti se rozkládá na břehu Baltského moře a má roli vstupní brány na jedno z nejzajímavějších míst celého Pobaltí – Kurskou kosu. Jedná se o poloostrov ve tvaru kosy, který se natahuje od Klaipédy (resp. jejího protějšku na druhém břehu – Smiltyné) stovku kilometrů až k Zelenogradsku a propojuje tak Litvu s kaliningradskou oblastí Ruska. Na kosu musíte přejet trajektem, protože nemá pevninské spojení s Litvou.
Jenže nás kromě trajektu venku čekalo také jemné mrholení. S lodní přepravou jsme ještě neměli moc zkušeností, takže jsme (i díky ne úplně ideálnímu značení) v pondělní špičce trefili do správného přístavu až na druhý pokus. Trajekt se zrovna chystal k odjezdu, takže jsme rychle najeli.
Mělo to ale také svoji stinnou stránku. Ve chvíli, kdy jsme přepluli malý pruh vody (cesta byla tak rychlé, že se ani nevystupovalo z aut) a vyjeli zase na pevnou zem, byli jsme v automobilových dostizích o výhodnou pozici až hodně daleko. Sice se nám na dvouproudovce podařilo pár vozů přejet, ale přesto jsme museli chvilku čekat na prvním kruháči. Možné tam byly dva směry – delfinárium (v tuto ranní dobu zavřené) a Nida. Poslední město před litevskoruskými hranicemi.
Po poloostrově jsme tedy vyrazili směrem na jih a dohadovali se, jestli se za těmi řídkými stromy někde ukrývá moře. Samozřejmě tam bylo, protože kosa má obvyklou šířku ca dva kilometry.
Před vjezdem do poslední části zahnutého srpku na nás čekaly závory, u kterých se opět musí zaplatit vstupné dvě eura. Asi aby místní něco měli z turistického ruchu.
Parkoviště na začátku Nidy bylo opuštěné. Podle značek jsme lesem vyrazili směrem k Parnidisově duně. Z vyhlídky se slunečními hodinami si připadáte trochu jako někde v poušti. Náš dojem byl bohužel trochu pokažený počasím, takže jsme ani nevyužili možnosti se po ní projít někam do dáli. Jinak turistické stezky vedou dokola, kde můžete celou dunu obkroužit. Ale písečná oblast vede dál, až na ruské území.
V okolí samozřejmě nechybí spousta muzeí jantaru, kde jsme mohli načerpat inspiraci. A právě proto, když se po cestě zpátky počasí trochu umoudřilo, mohli jsme zaběhnout ještě na jednu opuštěnou pláž a porozhlédnout se po nějakých vyplavených kouscích. Nějaké oranžové kamínky jsme nasbírali, abychom měli večer co dělat.
Bylo to ale spojené s trochou dobrodružství, protože pláž byla označená jako nudistická. Naštěstí jsme na ní nikoho nepotkali (v což jsme také vzhledem k počasí doufali).
Pak nás už čekal dlouhý přejezd přes druhé největší město Kaunas až do lázeňského městečka Birštonas. Po cestě jsme stihli ještě navštívit unikátní monument Devátá pevnost (Ninth Fort). Stojí u pevnosti, která byla v průběhu historie pod kontrolou nacistů i okupantů ze Sovětského svazu.
V našem cíli nás čekalo zajímavé a netradiční ubytování Sofijos Residencija. Pokoje vyzdobené ve středověkém stylu, se spoustou krajek a zdobení, jako byste bydleli někde na zámku.
Zjistili jsme ale, že to není úplně pro nás. Tak jsme odsud raději ještě utekli na pozdně odpolední procházku lázeňským parkem. Narazili jsme tu na zajímavé posilovací stroje v přírodě a také vodní posezení, kde vás ze všech stran obklopí voda. Pěkně zrelaxovaní jsme se vrátili zpět do hotelu.
