Délka trasy: 274 km

Po zkušenostech s dopravou v Le Havre z minulých dvou dní jsme se rozhodli vyrazit ráno co nejdříve. I se snídaní se nám to podařilo během svítání, které jsme si mohli vychutnat na vlastní oči pod mostem Pont de Tancarville. Tentokrát jsme zvolili jízdu po okresních silnicích. S ohledem na finanční rozdíl bychom na celém dni ušetřili pouhých 30 minut.

A brzký začátek byl dobrou volbou, protože nás čekala nejnáročnější etapa. Naší první zastávkou bylo Rouen a jeho elegantní katedrála. Trochu nás ale zaskočilo, že přímo před ní byla rozestavená řada stánků. A ty kazily celkový výhled na jinak opravdu majestátní stavbu.

Rouen ale není známé pouze katedrálou Nanebevzetí Panny Marie (Notre-Damelde-l’Assomption), která má krásné průčelí. Mezi zajímavá místa je třeba zařadit také památník Johanky z Arku. Stavba byla ale v době naší návštěvy uzavřená a kolem probíhaly stavební práce.

Naše další kilometry směřovaly do Giverny. Městečko ležící pouze nějakých 50 kilometrů vzdušnou čarou od Paříže totiž bylo bydlištěm Clauda Moneta. Právě zde lze najít jeho ohromující zahrady, kterým vévodí divoce rostoucí květiny. Zahrada samotná na nás udělala velký dojem a to přesto, že jsme je procházeli ve společnosti stovek dalších zájemců. Bylo to dané asi i tím, že byla zrovna sobota, takže mnoho turistů vyrazilo na výlet do této vyhlášené lokace.

Zahrady samotné jsou přístupné za poplatek deseti eur. Najdete zde řadu slavných výjevů, včetně jezírka s lekníny a mostku přes něj. Dokonce jsou její dvě části propojeny podchodem pod silnicí.

Třetí a poslední zastávkou na naší cestě bylo Chartres. Místní katedrála je vidět už z příjezdové silnice daleko před městem. Tyčí se nad všechny ostatní stavby ve městě. Je úplně jiná než ta v Rouen a oplývá bělostnou krásou. Její postranní vchod je ještě hezčí než ten hlavní, ale bohužel ještě není dokončena jeho rekonstrukce.

Kromě samotné stavby se nám na tomto městě vryl do paměti ještě jeden zážitek. Pokud se chcete snadno a rychle dostat do centra, pak vám nezbývá než využít místního parkovacího domu ukrytého v podzemí. Tvoří ho dvě propletené spirály – jedna pro přijíždějící auta a druhá pro ty odjíždějící tak, aby se provoz nepotkal. To je samo o sobě chytré, jenže bohužel inženýři zapomněli zcela na šipky navigující k pokladnám. Tedy vlastně k pokladně. Na celý dům je pouze jedna a vůbec není snadné ji najít. Naštěstí jsme spojili síly s dalšími návštěvníky a nakonec jsme mohli několik eur přispět na parkování.

Z Chartres do Orleáns to byla už opravdu dlouhá a nekonečná cesta po silnicích bez zatáček. A to jsme netušili, že takových si ještě užijeme v následujících dnech řadu. Samotné Orleáns se nám ale odvděčilo krásným centrem, do kterého jsme zamířili po ubytování v Hôtel Escale Oceania. I centru tohoto šlechtického města (určitě znáte pojem vévoda orleánský) vévodí Katedrála svatého Kříže (Cathédrale Sainte-Croix). Je zajímavá především ulicí, která ústí přímo před ni a vytváří tak krásný koridor. I zde zanechala otisk nezapomenutelná Johanka z Arku.