Další den jsme začali skvělou snídaní v Rowing Hotelu, obklopení pádly, vlajkami, diplomy a vším, co si jen dokážete představit a týká se veslařského sportu. Dokonce jsme měli šanci si prohlédnout bronzovou medaili z olympijských her v Riu. Hostila nás totiž Rima Karaliene, která je tchýní medailistky Donaty Karaliené.

Jakmile jsme se dost pokochali výhledem na jezero Trakai, vyrazili jsme v autě směr Vilnius, abychom se pokusili vyhnout ranní špičce. To se nám podařilo a zaparkovali jsme úspěšně v podzemní garáži nedaleko historického centra.

Zamířili jsme tedy rovnou ke Gediminovu hradu, který se tyčí na vrcholku kopce přímo v centru a nabízí výhled na okolní město. Bohužel po cestě nás zastavily mříže a z nedaleké cedule jsme se dozvěděli, že hrad a přístup k němu je kvůli rekonstrukci dočasně uzavřen.

Vrátili jsme se tedy k bělostné zvonici a velkolepé katedrále svatého Stanislava. Když před ní stojíte, tak byste na první pohled skoro řekli, že se nacházíte někde v Řecku. Ono to platí pro celý Vilnius, který nás zaujal svojí starou architekturou. V obchodech jsme zase pátrali po svém oblíbeném jantaru. A je jasné, že není nouze o jeho nabídku, protože se jedná o turisticky lákavé zboží. Některé výrobky z něj byly opravdu krásné.

Hned vedle náměstí s katedrálou a zvonicí se nachází zdobená budova, palác velkovévody Litvy (Palace of the Grand Dukes of Lithuania), která se dočkala v roce 2013 nádherné rekonstrukce. Před vchodem stojí socha vévody Gediminase, jehož hrad jsme si nemohli prohlédnout.

A tak jsme se raději šli ovlažit do parku Bernardine, který zdobí spousta malých fontánek a je to ideální místo k posezení a odpočinku, pokud chcete na chvíli utéct ze středu města. Odsud už je to jen kousek ke kostelu svaté Anny.

Cestou zpět do centra, které se začalo pomalu probouzet k životu jsme narazili na ulici plnou uměleckých děl pověšených na zdech. Jmenuje se Literary street (Literatu gatvé) a jedná se o opravdu zajímavou fotogenickou podívanou. Na jeho zdech jsou pověšeny díla, která jsou nějak spojena s nejrůznějšími autory litevského původu. Jeho oblíbenost nám i v tuto ranní dobu dokázali místní obyvatelé, kteří zde zrovna točili rozhovor.

Protože jsme chtěli vychutnávat město pěkně v klidu, zastavili jsme se do místní restaurace Etno Dvaras a ochutnali zajímavé speciality. Všem doporučujeme vyzkoušet výborný bramborový pudink. Chlebové pivo se svojí nezaměnitelnou chutí u nás už tolik nadšení nesklidilo.

Cestou zpět jsme se snažili najít na druhé straně jezera nějakou jinou, netradiční vyhlídku na hrad Trakai. Mezi stromy se nakonec hrad vynořil, ale byl moc daleko. Silnice nás ale pak zavedla zpět na křižovatku, ze které byly v dálce vidět nějaké podivné kovové sochy. Bylo ještě pořád odpoledne a krásně teplo a na programu už byl pouze samotný hrad, tak jsme se vydali místo prozkoumat.

Ukázalo se, že vedle malého parkoviště se nachází louka pokrytá spoustou dubových soch andělů. Byli jsme tu sami, takže jsme si mohli malé i velké postavy jednu po druhé prohlédnout. U většiny z nich se nacházela cedulka, které jsme ale nerozuměli, takže jsme mohli jen odhadovat, koho daná postava reprezentuje. Teprve později z Internetu jsme se dozvěděli, že se jedná o Angelu Kalva (tedy Kopec andělů).

Už už jsme chtěli odjet, když na parkovišti zastavilo další auto. Říkali jsme si, že asi další turista. Z vozu místo toho vystoupila drobná paní s letákem a snažila se jej připevnit na nedalekou nástěnku. Po chvíli svou snahu vzdala, ale to už jsme procházeli kolem. Hanka se nabídla, že jí pomůže a za chvilku už pozvánka visela na svém místě.

Vrátili jsme se k hotelu a odsud jsme si užili pohodovou odpolední procházku kolem jezera. Po cestě jsme si mohli užít nejen různé výhledy na hrad, ale také jsme sledovali trénující veslaře v dresech Litvy. Možná další olympijští medailisté, kdo ví?

Hrad samotný byl v obležení turistů, takže jsme se rozhodli jej jen obejít a na nádvoří jsme se nijak nehrnuli.

Na konci naší procházky jsme znovu potkali paní Rimu Karaliené a zapředli krátký rozhovor. Dozvěděli jsme se trochu o historii Litvy a především fakt, že napsala knihu Rowing through the Barbed Wire Fence, tedy Veslování přes ostnatý drát. Dušan neodolal a jeden výtisk si koupil.