Jih pobaltských států už jsme zakusili dostatečně, takže nám nezbylo, než se vydat zase pěkně na sever. S sebou jsme si už nyní vezli i první suvenýry v podobě tradičního litevského litého dortu Šakotis, který je někdy označovaný také jako stromový dort. Jeho výroba probíhá na točícím se grilu, kam tradiční výrobci postupně přilévají další vrstvy těsta. To postupně stéká a tuhne, takže vytváří žluté větve. Šakotis je velmi sladký a opravdu dobrý. Jedná se asi o největší lahůdku, kterou jsme na celé trase napříč trojicí zemí ochutnali.

Ráno při startu z Rowing Hotelu nám nepřálo počasí, ale ani štěstí. Dušan totiž zapomněl paní domácí vrátit kartu od pokoje a v kalhotech ji našel až po nějakých dvaceti kilometrech. Museli jsme se tedy vracet zpět. Naštěstí právě tohle zdržení se hodilo, protože jsme už jen za mírného mrholení dorazili k památce UNESCO, kterou je starodávné město Kernavé. Po několika částech starodávného opevnění vedou dřevěné schody, díky kterým máte možnost se pořádně rozhlédnout.

Pokud se chcete postavit do středu Evropy, musíte opustit pohodlí široké silnice. Ony obecně cesty v Litvě jsou o několik řádů lepší a kvalitnější než v Lotyšsku. Nemusíte se bát, že odbočíte a za několik okamžiků se vám asfaltovka změní na šotolinu nebo kamení.

Kousek na východ od Kernavé se totiž nachází střed Evropy. Ten zaručeně správný. Po našem kontinentu těchto míst najdete hned několik. Tohle vypočítali francouzští odborníci z geografického institutu v roce 1989. Je patřičně zdobené, ale žádný zvláštní pocit jsme zde neměli. Hned o několik kilometrů severně leží jeden z kamenů Struveho geodetického oblouku.

Jedná se o soustavu 265 bodů, které se táhnou napříč celou Evropou od severu na jih a mají celkovou délku téměř 3000 kilometrů. Některé z nich na svém místě leží už více než 200 let a s jejich pomocí byla určena roku 1858 vzdálenost do středu Země s neuvěřitelnou přesností. Proti satelitnímu zaměření se Struve spletl o pouhých 230 metrů (z více než 6 milionů).

Postupně jsme se pak přiblížili k dnešnímu cíli cesty, k městu Anykščiai. Za polovinou naplánované trasy jsme se rozhlédli po bažinaté krajině a především jsme dorazili k etnokosmologickému muzeu. To se zabývá lidskými vztahy s kosmickým světem a je jediným svého druhu na světě. Ve vstupní hale vás uvítá postava mimozemšťana a především velmi dobře anglicky mluvící průvodce.

Kolem futuristické budovy se nachází ztvárnění sluneční soustavy s krásně propracovanými modely jednotlivých planet. Některé není jednoduché najít, ale nám se nejvíc líbil Jupiter.

Celý den jsme ukončili na stylové stezce korunami stromů. Zajímavostí je, že se zde vybírá vstupné a to činí celé jedno euro. Konstrukce je velká a zakončená dokonce věží s rozhlednou.