Celý náš devátý den už od začátku na hranicích Lotyšska a Estonska měl být ve znamení čápů. Spoustu jsme jich potkávali při cestě, jak se prochází po okolních loukách a hledají potravu. I v následujících dnech jsme se měli ujistit, že čápi jsou v obrovských počtech všude po Lotyšsku a Estonsku.
O to zábavnější byla skutečnost, že naší první zastávkou v devátém dni byla rozhledna Pesapuu. Na vrcholu jedné kovové nohy zde sedí hned dvě zdánlivě malá čapí hnízda. Když se ale přiblížíte a vystoupáte po schodištích, musíte přehodnotit jejich velikost. Sem by se vešlo hned několik rodin čápů. Místo toho se ale po hnízdech procházela řada turistů. Mezi místními Estonci se zde začali už objevovat i sousední Finové.
To jsme už ale měli za sebou půl dne, protože cesta z Rezekne za hranice je nějakých 150 kilometrů. A takovou vzdálenost na lotyšských cestách není snadné překonat. Zvlášť, když vezmeme v potaz řidičské schopnosti místních, kteří se bojí předjíždět a do každé zatáčky si raději přibrzdí.
Od lidí jsme se rozhodli utéct tak, že jsme se vydali do bažiny Luhasoo. Bylo vidět, že o dřevěné chodníky se Estonci starají. Zhruba jeden a půl kilometru daleko končí cestička (ze které byste nesešli bez rizika, že svoji botu už nikdy nenajdete) v opravdu temném jezírku. Z okolních destiček jsme se dozvěděli, že bažina je rájem nejen pro hmyz, ale také pro ptáky.
Třetí zastávka se nacházela už jen kousek od místa, kde na nás čekal další hotel. U města Vöru. Právě tam se mohou návštěvníci vydat do chladného a vodou omývaného pískovcového kaňonu Hinni. Kromě procházky mezi skalami jsme si bohužel užili také výlevy vandalismu na okolních stěnách. To bychom asi úplně v moderním Estonsku nečekali.
Georgi Hotell, ve kterém na nás čekala další postel při cestě na sever, se pyšní pojmenováním chytrý hotel. Kromě klasické klimatizace si mohou hosté nastavovat na přiložené obrazovce třeba i barvu podsvětlení za svojí postelí. Tak dobrou noc.