Hlavní město Edinburg nás přivítalo typickým velkoměstským turistickým ruchem. Dorazili jsme autobusem do samotného centra poblíž velkého vlakového nádraží. Zorientovali jsme se a vyrazili do staré části. Edinburg je celý postavený na skále a je poměrně kopcovitý, proto při prohlídce města musíte neustále běhat nahoru a dolů. Nás na začátku čekal výstup po 120 schodech, po němž jsme přímo dorazili do naší první destinace.

Koupili jsme si lístky do Real Mary King’s Close. Prohlídku, v níž jsme se vypravili do středověku. Doby, kdy řádil mor a lidé žili v podzemním městě. V podstatě v rámci divadelního představení jsme se dostali do reálného podzemního města, ve kterém trávili svoje životy chudí obyvatelé Edinburgu.

Sešli jsme do temných obydlí, která vypadala jako vojenské buňky. V malé místnosti byla zároveň kuchyň, ložnice a záchod. V prostoru čtyři na čtyři metry se mačkalo více než desítka lidí, kde většinou společně bydlely 2-3 rodiny. To, že jsme se nacházeli v podzemí, byla ale jen poloviční pravda. Ve skutečnosti jsou to patra v prudkém kopci, kde přízemí tvoří horní úroveň kopce. Všechny nižší podlaží jsou pod jeho úrovní, ale stále nad spodní hranou svahu.

Vznikly tak úzké uličky, ve kterých se běžně prodávalo zboží, chovaly se zde hospodářská zvířata a pracovalo v tradičních řemeslech. Protože ale budovy kolem měly někdy i deset pater (horní byly kvůli stabilitě dřevěná), připadali jste si zde jako v podzemí. Sluneční svit sem nedosáhl.

Právě sem přišel v 17. století největší edinburgský mor. Chudé chodili léčit doktoři oblékající typické masky s dlouhým zobákem (předchůdce plynové masky) a měli na sobe dlouhý hábit (dnes protichemický skafandr). Nakažené transportovali do léčebných center za Edinburgem a později bylo bydlení v těchto podzemních příbytcích zakázáno kvůli stavbám na povrchu.

Po prohlídce Mary’s Close jsme se dostali opět na sluneční světlo a zhodnotili, že přece jen nežijeme v úplně špatné době. Šli jsme za davem, který nás přivedl do krásného kamenného starého města. Samozřejmě: na každém kroku tu byly krámky s whisky, kašmírem, oblečením z ovčí vlny a hromadami suvenýrů – typické turistické bláznovství. Obešli jsme katedrálu a zamířili se podívat na hrad. Tam nás čekal velmi nezvyklý vstup přes trubkovitou konstrukci stadionu, který sloužil jako hlediště pro divadelní představení. Přetučňákovali jsme vstupní fronty a podívali jsme se na kamenný hrad s velmi vysokými hradbami.

Vydali jsme se druhou stranou uliček zpět k nádraží, ze kterého jsme vyrazili k vyhlášené královské botanické zahradě. Byl opravdu krásný letní den, takže botanický park byl skvělou volbou. Při vstupu jsme byli požádáni o očištění bot skrze vstupní desinfekční polštáře, abychom do zahrady nepřinesli nějakou pro rostliny nebezpečnou nemoc.

V rámci krásných zahrad jsme se více zaměřili na asijské části, kdy jsme se prošli kamennou, japonskou, čínskou i tibetskou. Součástí zahrad byla i fotografická výstava makrofotek zajímavého hmyzu, včetně promítání dokumentu, jak byly fotky vytvářeny. Níže přikládám jednu fotku, která je ručně složená z 8 tisíc fotek, tak aby každičký detail byl maximálně ostrý (klobouk dolů před touto neuvěřitelně titěrnou prací). Výsledek byl ale naprosto dokonalý. Obraz na fotografii má cca 4 metry na šířku.

Vrátili jsme se do centra, kde jsme se podívali na panorama starého města s hradem a navštívili jsme poslední památku -Scottův monument. Byli jsme docela uťapaní, přece jen tři týdny jsme šlapali po mechových cestičkách a tvrdá městská dlažba nám dala zabrat. Večer jsme sbalili všechny naše kufry, převážili je, zda-li plníme limity a šli dřív spát. Přece jen nás bude čekat opravdu brzké vstávání na zítřejší let domů.