Ráno jsme se probudili do velmi chladného a větrného dne. Trošku s pochybnostmi, jestli naše náhlá změna plánu byla dobrým rozhodnutím, jsme se vydali do malého přístavu Terbet. Vylezli jsme z auta, přehodili standardní boty za pohorky a šli čekat s menší skupinkou nedočkavců na přívoz. Začalo poprchat a ostrými poryvy nás profukoval vítr. Oba jsme byli zachumlaní v bundách a v hlavě si přemítali, jestli nám cesta na malý ostrov Handa bude stát za to. Nedočkavě jsme vyhlíželi místní námořníky, kteří opravdu na moře nespěchali a přijeli na první ranní odvoz se značným zpožděním.

Dostali jsme záchranné vesty a společně s dalšími deseti pasažéry se nalodili na rychločlun. Všichni měli skvělé vybavení teleobjektivy, dalekohledy a hlavně velmi dobré oblečení (my jsme byli aspoň dobře oblečení). Po cestě na lodi se počasí neuvěřitelně zhoršilo – začalo výrazně pršet a spršku jsme dostávali i ze stran, kdy se o loď tříštila mořská voda. Tisknouc se na sebe jsme byli rádi za trochu tepla a toužebně jsme vyhlíželi přistávací pláž. Vítr nám šlehal do tváří a v okamžiku, kdy si člověk řekl, že jsme na ostrov opravdu zajíždět neměli, jsme zamířili do zátoky, kde se počasí náhle zlepšilo.

Loď zastavila pár metrů od břehu, kde už na nás čekalo provizorně přistavené, z prken ztlučené, molo. Dorazili jsme na krásnou písčitou pláž, kterou omývalo průzračně modré moře. Na ostrově nás přivítaly dvě skautské dobrovolnice, které nás odvedly do nedalekého přístřešku. Dostali jsme od nich mapu ostrova včetně doporučení na místa, kde se dá dobře pozorovat místní fauna. Z chatrče jsme vyrazili jako první, a tak jsme měli ten den jedinečnou možnost objevovat krásy ostrova, aniž by byl kdokoliv před námi.

Na ostrově se dá pozorovat několik desítek druhů ptáků, vydry a mořští savci. Náš list byl poměrně krátký: chtěli jsme vidět tuleně a papuchalky. Počasí se výrazně zlepšilo – přestalo pršet a i vítr se docela umírnil. Po cestě jsme potkali několik hopsajících ušáků, kteří svými norami podryli část ostrova. Procházeli jsme kolem hnízdišť desítek ptáků, kteří se k mláďatům pravidelně vraceli s potravou. Na začátku jsme byli varováni před možnými nálety Alkounů, kteří chrání své malé, ale nakonec jsme prošli kolem nich téměř bez povšimnutí.

Dorazili jsme k útesu, který byl útočištěm desítek tisíc ptáků – buřňáků, racků, alek a spousty dalších. Podobné scenérie člověk zná jen z přírodopisných dokumentů. Úžasné bylo poslouchat stovky ptačích hlasů, jež se snažili mezi sebou vzájemně komunikovat. Na útesu měli být také skrytí papuchalkové – malí tučňákoidní ptáci s výrazně oranžovýms nohama a zobákem. Bohužel útes byl od nás velmi daleko, a tak nebylo snadné mezi sebou jednotlivé druhy rozpoznat. Snažili jsme se koukat s maximálním optickým zoomem zrcadlovky, ale ani tak se nám nepodařilo žádného zahlédnout. Odcházeli jsme od útesu trošku zklamaní, protože jsme neviděli puffiny. Zbýval nám tedy aspoň tuleň.

Přeběhli jsme další kus ostrova a dostali jsme se níž k jižním útesům, kde je možné pozorovat žraloky, delfíny nebo velryby. Prohlédli jsme si pobřeží a objevili dva vzdálenější kamenné ostrůvky, kde jsme při bližším prozkoumání objevili válející se tuleně. Lenivě se převalovali po kamení a nechali se omývat ledovou mořskou vodou.

Odcházeli jsme směrem k přístavní chatrči napůl spokojení. Cestou jsme se ještě zastavili u dalšího útesu, který byl také osídlen desítkou ptáků. Už jsme chtěli odcházet směrem k rychlolodi, když najednou na blízkou část útesu přistál pár papuchalků. Měli jsme opravdu radost, že jsme měli možnost si je zblízka prohlédnout. Dokonce jsme si poslechli i jejich zábavné pípání. Bohužel po chvíli k nim přistál další druh ptáků, který je poměrně agresivně vyhnal pryč.

Takže jsme mohli nakonec ostrov opustit s hřejivým pocitem, že jsme ve volné přírodě  viděli jak papuchalky, tak i tuleně. Do auta jsme se dostali velmi rychle, protože nás zpět vzal přívoz, který v mezičase vozil na ostrov další desítky turistů. Cestou do hotelu jsme si pochvalovali téměř soukromou prohlídku skvělého ostrova plného velmi zajímavých volně žijících zvířat.

Při jízdě na sever nás doprovázel silný vítr, takže jsme poněkud dříve zakotvili v teple našeho dalšího ubytování. Zašli jsme si do hotelového historického salónku, kde jsme si zahráli hru Worse Case Scenario: Survival Game. Připadali jsme si trošku, že hrajeme Jumanji, protože jsme netušili, co na nás hra v dalším tahu sešle za pohromu. Vyzkouším vás: Co byste dělali v případě, že na vás zautočí hejno divokých útočných včel. Poradím, že utíkat vám v tomto případě moc nepomůže 🙂