S těžkým srdcem jsem předala řízení Dušanovi, který mě takto připravil o zábavu v rámci britského silničního provozu. Ale je pravda, že je přece jen neděle, takže byla ideální příležitost, aby si zkusil obrácený provoz. Bylo docela zábavné sledovat stejný vývoj, jaký jsem před pár dny prožívala za volantem i já.

Dnes nás čekal pestrý program, kdy jsme se měli pomalu vzdalovat civilizaci a zaklepat na bránu pravých skotských highlands. Popojeli jsme pár mil do národního parku Trossachs, kde nás čekal menší výstup, ze kterého jsme měli mít rozhled na Loch Lomond. Už po cestě jsme začali potkávat davy turistů, protože je jezero jedno z místních lákadel. My jsme ale naštěstí vytipovali nepříliš známý trek, takže jsme nepotkali ani živáčka.

Zaparkovali jsme na odlehlém parkovišti, když v tom se začala temně zatahovat obloha a k zemi se začali snášet první kapky. Dušan chtěl vyrazit s tím, že stejně po cestě minimálně jednou zmokneme. Ale když jsem se podívala na oblohu a rychlost černých mraků, bylo jasné, že to bude maximálně přeháňka na dvacet minut. Kdyby jste slyšeli ty stížnosti v autě, že už jsme mohli jít, že budeme stejně mokří… jelikož jsem tvrdohlavec a neustoupila jsem ani o píď, tak jsme počkali až déšť přestane (opravdu trval necelých dvacet minut). Čekání se vyplatilo – cestou nahoru a dolů na nás nespadla jediná kapka. Výhled z vyhlídky jsme dopřáli i dronovi, který prvním letem zachytil různorodost Skotské krajiny. Už se těším na sestříhání nějakého pěkného videa.

Další zastávka nebyla přímo doporučenou turistickou aktrakcí, natož aby byla úplně legální. Prostě si nemůžu pomoct, jak někde vidím nápis: zákaz vstupu – nebezpečí, je to pro mě jako pozvánka, kterou nedokážu odmítnout. Tentokrát jsme si vybrali zavřené polorozpadlé nacistické sanatorium. Kdysi to byl zámeček, který za druhé světové války využili nacisti k léčbě svých prominentů. Po válce se Skoti rozhodli nechat budovu ladem. A jak šel čas, tak se příroda pustila do díla. Když jsme viděli zámek z dálky, vzpomněla jsem si na pohádku Šípková Růženka, protože torzo třípatrové stavby s věžičkou bylo celé zarostlé. K dokreslení atmosféry v celém areálu lítali a krákali černí havrani.

Po prolezení poškozeného plotu s ostnatým drátem jsme se dostali do útrob stavby. Okamžitě jsem zahnala představu dětské pohádky, kdy polorozpadlé zdi a místnosti symbioticky splývaly s okolním porostem. Tak jak člověk zná z postapokalyptických filmů a her (něco ve stylu Horizon Zero). Prolezli jsme celou budovu křížem ķrážem a po dlouhé době jsem se zase cítila ve svém živlu spojeném s prozkoumáváním temných zákoutí a prolézáním těžce dostupných míst budovy (škoda jen, že sklepení byly zavalené).

Další zastávkou byla tentokrát oficiální turistická destinace Devils Pulpit, kde v hlubokém kaňonu protéká průzračná voda, vymýlající si cestu ve skalách po stovky let. Po sestoupení strmého kluzkého schodiště, se před námi objevil hluboký kaňon s mechem porostlou skálou. Vzala jsem si s sebou svoje rádoby neoprenové boty, abych ve vodě vydržela nějakou dobu (neopren ještě spinká v kufru, na něho by měla přijít řada později). Proto jsem v ní nakonec překvapivě zůstala několik minut, aniž by mi její ledovos a rychlý proud dělal větší starosti. Dušan šel hrdinsky naboso, ale nevydržel ve vodě o teplotě 5-7° C déle než minutu.

Tohle byla naše poslední zastávka před přímou cestou na sever, kdy už jsme oba vyhlíželi k nebi se tyčící hory poroslé zelenou trávou. Konečně jsme se dočkali skotských horských panoramat, která se před námi po cestě otvírala a my se jich nemohli vynabažit. Chtěli jsme se jestě podívat na jednu tisícovku, ale naše plány nám tentokrát překazilo opravdu škaredé počasí s téměř nulovou viditelností. Čekat v autě nemělo smysl, a tak jsme se vydali na poslední zastávku dnešního dne: Gruffalo Trail. Dušan si po celodenním ježdění zvykl na volant vpravo, což bude v následujících dnech důležité, protože nás čekají uzké jednoproudé silničky, kdy člověk víc nacouvá než jede dopředu. Dneska budeme oba dva usínat spokojení, protože jsme se dostali konečně do hor. A já si navíc mohla prozkoumat zakázané polorozpadlé místo 🙂