📍 Den 1 · Mirákulum
Den 1
Čí očima
- nemám jak přidat ručně cestu
- nejde editovat pozice pinu
- chybí možnost zadat / vybrat datum cesty (dne)
- přepínač jednodenních cest, abych nemusel vytvářet jednotlivé dny jako položky?
Letos byla cesta docela v pohodě. Hanka tentokrát rozhodla, že pojedeme přes Žďár. Chvíli jsme ještě přemýšleli o cestě přes Litomyšl, ale nakonec jsme si to rozmysleli po loňské hrozné zkušenosti, protože tam je nějaký problém kolem Vysokého Mýta (dodělávají dálnici). U nás sice taky byly semafory, ale ty jsme ráno v 7 v sobotu proletěli jako nic. Počasí hlásili skvělé.
Zuzanka seděla vepředu a letos si mohla v klidu i kreslit v autě, protože jsme jí pořídili a poprvé i vyzkoušeli super textilní stoleček na sedačku z Lidlu. Takže cesta ubíhala úplně v pohodě, ani jsme se nenadáli a najížděli jsme na dálnici u Pardubic.
S posádkou druhého vozu jsme byli domluvení na srazu v Lysé na parkovišti u Penny. Tam jsme dorazili oproti plánovaným 10 hodinám o dost dřív, ca v 9:30, takže jsme měli v klidu čas se připravit. Taková rezerva se s malými dětmi hodí. Chvíli před desátou jsme byli kompletní a mohli zahájit krátký přesun na obrovská parkoviště. Co nás překvapilo při příjezdu byla viditelná konstrukce připravované horské dráhy. Na parkovišti už byla spousta aut a zrovna nás místní brigádníci rozdělili, takže tetu navedli asi 50 metrů od nás. Díky tomu Zuzanka zapomněla dát dětem z druhého auta obrázek, který jim nakreslila.
Vstup do parku proběhl bez problémů a u vchodu jsme dětem dali náramky s telefonními čísly. Dospělí si nebrali. Péťa dostal hlad, takže si hned dal na posilněnou párek v rohlíku, a pak už jsme se mohli pustit do prozkoumávání.
Jako první jsme si vybrali sekci s tubingem, protože později tam bývají fronty. Teď tam bylo sice taky pár dětí, ale frontu jsme stát prakticky nemuseli a děti se vrhly s nadšením do víru zábavy.
Pak se ale děti s Hankou pustili do lanoví, zatímco já zůstal s Alexem dole. Teta Lenka vyrazila za nimi, ale když jsme se dostali na druhou stranu, zjistili jsme, že jsme dorazili všichni (já s Aldou po pevné zemi), ale po tetě se slehla zem. Začalo tedy napínavé pátrání po prvním odpadlíkovi výpravy. Nakonec se s pomocí mobilního telefonu zase všichni shledali a mohli jsme jít dál objevovat.
Procházet obrovský areál trvá. Měli jsme ale prozkoumanou celou jeho úvodní část s vodním světem, prolézačkami a dokonce i tunely, které okusili všichni s připravenými čelovkami. Pak jsme se pohodovým tempem přesunuli lesem do druhé části, občerstvili se a užili si novější prvky Mirákula. Šlapací káry u nás úspěch neměly, zatímco v dole s kamínky, tam je to zábava. Nejvíc se ale přesto Alexovi líbila kravička ve farmě a pak se velmi spokojeně usadil v kombajnu. Péťa zase skončil v helikoptéře a všichni si mysleli, že je tam i dalších dvacet minut, ale ve skutečnosti Aldovi stojícímu dole proklouzl a na vlastní pěst objevoval všechna dobrodružství kolem.
Protože Alex po cestě ráno na chvíli usnul, mohli jsme se na místě zdržet až do půl čtvrté a užít si i závěrečný závod a rallye s kočárkem přes místní habrový labyrint. Pak už jsme se ale museli s Lenkou a rodinou rozloučit, nechat Zuzančinu sestřenici a bratrance dál prozkoumávat nekonečný svět zábavy a vydat se domů.
Táta většinu dne poctivě chodil s kočárkem a užíval si čas s Alexem :)
Kromě klasické zábavy se mi líbila i slack-line show, na kterou jsme koukali, když ostatní bloudili v tunelech.
Nejlepší bylo to blikající autíčko, kombajn a KRAVIČKA!!
📍 Mirákulum ★★★★★
Naše hodnocení 🪨 5